Otázka víry

Věříte v Boha? Nebo v bohy? Nezáleží, jak odpovíte. Máte zákonem definované právo na svobodu vyznání.

Věřící lidé většinou věří v nadpřirozenou bytost, v nějakého stvořitele, který vše započal, vše sleduje a vše má nějak naplánované. Víra určuje jejich práva i povinnosti. Důvodem pro vznik náboženství byly filosofické otázky, neznalost minulosti vlastního druhu a především vychytralost/šílenost těch, kdož „zprostředkovávají“ komunikaci s nadpřirozenou bytostí.

Většina sekt a náboženství získává členy následujícím principem:

1) Vymytí mozku

provádí zpravidla jedinec s vysokou autoritou, který si svým vystupováním a dosavadními úspěchy získal důvěru. Přijímaný jedinec (oběť) se musí oprostit od reality a naučit se, že její dosavadní způsob myšlení byl špatný. Autoritativní jedinec totiž myslí lépe a zdá se, že dosahuje větších úspěchů. „Pravda“ má své tajemné kouzlo, budí zvědavost a zájem.

2) Uložení doktríny

provádí jeden či více jedinců méně charismatických. Oběť už ví, jak má být vše „správně“, a začíná být pro sektu přínosem. Teprve se učí. „Pravda“ dodává sebevědomí, odstraňuje pochybnosti.

3) Zabednění mozku

provádí hromadně různí členové sekty. Účelem tohoto je přesvědčení oběti, že žádná jiná doktrína není přípustná. „Pravda“ ničí pravdu.

4) Evangelizace (jen u některých)

provádí už sama oběť, s notnou dávkou sebevědomí, takže se tváří úspěšně. Její práce spočívá ve vyhledávání dalších potenciálních obětí.

Proč se lidé dostávají do sekt? Může za to buď autorita jiného člověka v sektě, nebo zdánlivý pocit jednoduššího života. Během vymytí mozku pocítí úlevu, vše je jednoduché, krásné a raduje se z naprostých zbytečností. Problém nastane, když se střetne s krutou realitou.

Ve jménu Tima, webu i doporučení W3C

Podobným způsobem, jako sekty, funguje i „víra v konsorcium“:

1) Praxe je špatná

webmasteři s velkou autoritou okázale prohlašují, že jejich dobře zpracované stránky jsou tak dobré hlavně proto, že dodržují doporučení. Proč to a to tak pěkně funguje? Je to v doporučení. Také je potřeba zamlčet nepříjemná fakta o vývoji HTML [K.05].

2) Učení se webdesignu

autority vydávají poučné knihy. Jak oběť odhaluje dříve neznámé techniky, rostou její sympatie ke konsorciu. Netuší, že s těmito technikami přišly zpravidla dříve prohlížeče. Netuší, že zdrojem nekompatibility bylo v mnoha případech právě samo konsorcium.

3) Bobřík validity

oběť už „umí“ a na svých webech se tím chlubí slavnými oranžovobílými ikonkami Valid! od W3C. A protože „umí“, tak si věří. A protože si věří, tak nevěří těm, kdo v neomylnost konsorcia nevěří. Zuřivě odmítá jakékoliv proprietální možnosti konkrétních prohlížečů. Pojem „využití možností konkrétního prohlížeče“ jí zůstal v hlavě zafixován jako symbol zla a chyba těch, kdo nevěří.

4) Aura profesionality

oběť (nyní už profesionál) je na vrcholu poznání. Cítí potřebu šířit víru dále. Cítí potřebu poučovat nezasvěcené o „správné věci“, o onom jediném řešením.

Obdobně jako u sekty může za příchod nové ovečky do stáda buď autorita, nebo pocit zdánlivého zjednodušení práce. I zde cítí oběť ohromnou úlevu, jakmile se doporučení naučí respektovat. I zde se často raduje z naprostých zbytečností. Problém nastane, když se střetne s krutou realitou (opět). Nejrozšířenější prohlížeč je podle „svatého učení“ zavrženíhodný, protože implementuje nemalý počet věcí jinak. A není sám.

Vyšší pravda stává se pravdou nebezpečnou, označí-li sama sebe za jedinou možnou.

Staré webylonské přísloví

Největším ohrožením pro sekty je pragmatický přístup. Člověk totiž může těžit z práv své víry a zároveň i z nedodržení povinností. Jehovista se může řídit přikázáním „nepokradeš“, a přesto poskytnout transfuzi. Má možnost volby. Má svobodnou vůli. Má své svědomí.

Každý má právo na svobodu vyznání. Má právo věřit, má i právo nevěřit. To platí stejně pro Jehovistu jako pro webmastera.