• TwitterRSS
  • Domů na Webylon
  • Kritika W3C
  • K obrazu svému

    8. srpna 2004

    Víte, co je to standard? Určitě máte nějakou představu o významu toho slova. A víte, co to je „webový standard“? To je standard, který nesplňuje kritéria běžných standardů. Je to takový nestandardní „standard“.

    K webové standardizaci není možné najít žádnou analogii. Žádné jiné standardy nemají takový dopad. Žádné jiné prostředí není stejně strukturované a rozsáhlé jako WWW. Z každého hlediska je to fenomén. Lze vůbec zkrotit kontinuální masmédium normou?

    Koncepci do nastalého „zmatení řečí“ vnáší konsorcium W3C [...] W3C vlastně pečuje o společný jazyk tvůrců prohlížečů a tvůrců stránek: Když tvůrci stránek i tvůrci prohlížečů budou přesně ctít doporučení W3C, budou stránky všech tvůrců v prohlížečích všech tvůrců vypadat tak, jak zamýšleli tvůrci stránek a nikoli tak, jak si tento záměr vyložili tvůrci prohlížečů. Až budou takové prohlížeče užívat všichni uživatelé, budou mít tvůrci stránek svou práci bez klacků pod nohama: připraví stránku podle doporučení jediného subjektu, konsorcia W3C.
    — Ondřej Bojar, Moderní prohlížeče mezi českými uživateli, 11. srpna 2003

    Konsorcium W3C si vzalo za cíl „vést web k jeho plnému potenciálu“. To prý dělá pomocí tzv. doporučení, kterým se slangově říká webové standardy. Ve vztahu k praxi se dělí do tří skupin:

    (a) Rozšiřující
    ke stávajícím užívaným implementacím dodávají něco málo navíc, zobecňují.
    (b) Podrážející
    nejsou kompatibilní se stávajícími užívanými implementacemi, zpravidla bezdůvodně.
    (c) Vlastní
    nejsou v době přijetí nikde v praxi implementovány.

    Doporučení (a) jsou takřka ideální. Pomáhají zdravému vývoji, snaží se pohánět pokrok. Jsou důkazem, že to jde i bez šikanování výrobců prohlížečů. Bohužel je takových doporučení přijímáno poslední dobou čím dál méně.

    Vraždění neviňátek

    Druhá skupina, doporučení (b), je pravým opakem. Výrobce prohlížeče si vymyslí nějakou novinku a webmasteři mají dvě možnosti: využít ji nebo nevyužít.

    Nevyužije-li ji, ztrácí tato novinka smysl a výrobce prohlížeče zbytečně mrhal svými prostředky. Avšak, rozhodne-li se ji využít, pomůže k jejímu prosazení. Tím i zvýší šanci, že by se mohla objevit v nějakém budoucím W3C doporučení.

    Konsorcium pak vydá doporučení, v němž onu novinku nazve jinak, případně jí změní nějaké parametry. Výsledná specifikace tudíž není kompatibilní s užívanou praxí. Původní autor té novinky, tedy výrobce prohlížeče, má dvě možnosti: přizpůsobit se nebo nepřizpůsobit.

    Nepřizpůsobí-li se doporučení, s radostí se přizpůsobí jeho konkurence. Ta ho potom spolu s masou důvěřivých webmasterů podrobí tvrdé kritice. Avšak, rozhodne-li se přizpůsobit, znefunkční web webmastera, který využíval původní syntaxi. Příště se takový webmaster na novinky raději vykašle.

    Původní autor nové technologie tedy musí volit mezi podporou svých spřátelených webmasterů a podporou spolupráceschopnosti s konkurencí. To skutečně není jednoduchá volba.

    Nový zákon

    Třetí skupina, doporučení (c), vychází pouze z teoretických předpokladů a laboratorních pokusů. Specifikace se snaží dopředu počítat s širokým využíváním, ale ne vždy se jí tato věštba vydaří. Každý výrobce prohlížeče má dvě možnosti: implementovat ji nebo ignorovat.

    Ignoruje-li ji, nic neztratí. Jeho konkurence ji sice může implementovat a chlubit se tím. Málokterý webmaster si ovšem troufne „moderní webový standard“ využít bez ohledu na nepodporující prohlížeče. Avšak, rozhodne-li se ji implementovat, narazí na různé potíže.

    Přechod z teorie do praxe přináší vždy nějaké problémy. Části doporučení mohou být nekonkrétní, naprosto zbytečné, nepoužitelné, či dokonce snižující přístupnost. Nejasný bývá často také vztah k ostatním technologiím. Když už se výrobce prohlížeče nějak popere se vším, co W3C žádá, vypustí svůj výtvor do světa.

    Trvá zpravidla velmi dlouho, než se doporučení tohoto druhu ujmou v praxi. Pak se z nich přesto většinou využívá jen malá část.

    Motivace vývoje

    Konsorcium se v mnoha případech chová jako konkurence výrobců prohlížečů. Bezohledně s nimi soupeří o vliv. Kdo nejvíce získá na nahrazení HTML, VML a matematických výrazů z HTML+ za XHTML™, SVG™ a MathML™? Bude to návštěvník, jehož prohlížeč nebude „nové standardy“ podporovat? Nebo to bude webmaster, jehož díla nebudou části návštěvníků fungovat? Zkuste prosím definovat hranici mezi plným potenciálem webu a plnou peněženkou W3C.

    Neměla by standardizační organizace snad být nad věcí? Má právo přilévat olej do ohně, vyvolávat konflikty prohlížečů? Smí „vynalézat“ ryze vlastní řešení?

    O budoucnosti nových webových technologií rozhodují u čtyř nejhlasitějších subjektů následující kritéria:

    Budoucnost WWW je plně v rukou prvních tří z výše zmíněné čtveřice. Ti tři vedou web. Možná, že ho nevedou „k jeho plnému potenciálu“. Možná, že ho vedou lépe.