Víte, co je to standard? Určitě máte nějakou představu o významu toho slova. A víte, co to je „webový standard“? To je standard, který nesplňuje kritéria běžných standardů. Je to takový nestandardní „standard“.
K webové standardizaci není možné najít žádnou analogii. Žádné jiné standardy nemají takový dopad. Žádné jiné prostředí není stejně strukturované a rozsáhlé jako WWW. Z každého hlediska je to fenomén. Lze vůbec zkrotit kontinuální masmédium normou?
Koncepci do nastalého „zmatení řečí“ vnáší konsorcium W3C [...] W3C vlastně pečuje o společný jazyk tvůrců prohlížečů a tvůrců stránek: Když tvůrci stránek i tvůrci prohlížečů budou přesně ctít doporučení W3C, budou stránky všech tvůrců v prohlížečích všech tvůrců vypadat tak, jak zamýšleli tvůrci stránek a nikoli tak, jak si tento záměr vyložili tvůrci prohlížečů. Až budou takové prohlížeče užívat všichni uživatelé, budou mít tvůrci stránek svou práci bez klacků pod nohama: připraví stránku podle doporučení jediného subjektu, konsorcia W3C.— Ondřej Bojar, Moderní prohlížeče mezi českými uživateli, 11. srpna 2003
Konsorcium W3C si vzalo za cíl „vést web k jeho plnému potenciálu“. To prý dělá pomocí tzv. doporučení, kterým se slangově říká webové standardy. Ve vztahu k praxi se dělí do tří skupin:
Doporučení (a) jsou takřka ideální. Pomáhají zdravému vývoji, snaží se pohánět pokrok. Jsou důkazem, že to jde i bez šikanování výrobců prohlížečů. Bohužel je takových doporučení přijímáno poslední dobou čím dál méně.
Druhá skupina, doporučení (b), je pravým opakem. Výrobce prohlížeče si vymyslí nějakou novinku a webmasteři mají dvě možnosti: využít ji nebo nevyužít.
Nevyužije-li ji, ztrácí tato novinka smysl a výrobce prohlížeče zbytečně mrhal svými prostředky. Avšak, rozhodne-li se ji využít, pomůže k jejímu prosazení. Tím i zvýší šanci, že by se mohla objevit v nějakém budoucím W3C doporučení.
Konsorcium pak vydá doporučení, v němž onu novinku nazve jinak, případně jí změní nějaké parametry. Výsledná specifikace tudíž není kompatibilní s užívanou praxí. Původní autor té novinky, tedy výrobce prohlížeče, má dvě možnosti: přizpůsobit se nebo nepřizpůsobit.
Nepřizpůsobí-li se doporučení, s radostí se přizpůsobí jeho konkurence. Ta ho potom spolu s masou důvěřivých webmasterů podrobí tvrdé kritice. Avšak, rozhodne-li se přizpůsobit, znefunkční web webmastera, který využíval původní syntaxi. Příště se takový webmaster na novinky raději vykašle.
Původní autor nové technologie tedy musí volit mezi podporou svých spřátelených webmasterů a podporou spolupráceschopnosti s konkurencí. To skutečně není jednoduchá volba.
Třetí skupina, doporučení (c), vychází pouze z teoretických předpokladů a laboratorních pokusů. Specifikace se snaží dopředu počítat s širokým využíváním, ale ne vždy se jí tato věštba vydaří. Každý výrobce prohlížeče má dvě možnosti: implementovat ji nebo ignorovat.
Ignoruje-li ji, nic neztratí. Jeho konkurence ji sice může implementovat a chlubit se tím. Málokterý webmaster si ovšem troufne „moderní webový standard“ využít bez ohledu na nepodporující prohlížeče. Avšak, rozhodne-li se ji implementovat, narazí na různé potíže.
Přechod z teorie do praxe přináší vždy nějaké problémy. Části doporučení mohou být nekonkrétní, naprosto zbytečné, nepoužitelné, či dokonce snižující přístupnost. Nejasný bývá často také vztah k ostatním technologiím. Když už se výrobce prohlížeče nějak popere se vším, co W3C žádá, vypustí svůj výtvor do světa.
Trvá zpravidla velmi dlouho, než se doporučení tohoto druhu ujmou v praxi. Pak se z nich přesto většinou využívá jen malá část.
Konsorcium se v mnoha případech chová jako konkurence výrobců prohlížečů. Bezohledně s nimi soupeří o vliv. Kdo nejvíce získá na nahrazení HTML, VML a matematických výrazů z HTML+ za XHTML™, SVG™ a MathML™? Bude to návštěvník, jehož prohlížeč nebude „nové standardy“ podporovat? Nebo to bude webmaster, jehož díla nebudou části návštěvníků fungovat? Zkuste prosím definovat hranici mezi plným potenciálem webu a plnou peněženkou W3C.
Neměla by standardizační organizace snad být nad věcí? Má právo přilévat olej do ohně, vyvolávat konflikty prohlížečů? Smí „vynalézat“ ryze vlastní řešení?
O budoucnosti nových webových technologií rozhodují u čtyř nejhlasitějších subjektů následující kritéria:
Budoucnost WWW je plně v rukou prvních tří z výše zmíněné čtveřice. Ti tři vedou web. Možná, že ho nevedou „k jeho plnému potenciálu“. Možná, že ho vedou lépe.