Vidíte, jak se ten WWW krásně rozvíjí? Vidíte světlé zítřky? Tyto otázky jsou špatně zformulované! Předpokládají, že vidíte. Co myslíte, urazí nevidomého čtenáře?
Třebaže webové stránky dnes splácá dohromady kdekdo, lidí, kteří skutečně „cítí“ obecnost jazyka HTML, je málo. Patříte mezi ně? Jste schopni se oprostit od obrazového vnímání webu? Zamyslíte-li se nad tím, uvědomíte si, že takovou otázku vám může položit jedině webmaster. Nikoho jiného ona obecnost příliš nezajímá.
Světová komunita webdesignérů, stejně jako koszorcium W3C, zaujaly vzácně jednotný postoj a nastolily nové paradigma webdesignu. Oklikou po mnoha letech se jím vrací k původním kořenům: HTML slouží výhradně ke definování logické struktury dokumentu, jeho vzhled se pak určuje pomocí CSS. HTML dokumenty tak mají obsahovat pouze strukturovaný obsah, který je dobře čitelný a použitelný v jakémkoli (i pouze textovém) prohlížeči, při strojovém zpracování i např. na hlasovém výstupu.
— Petr Staníček, Nastal Bod Zlomu webdesignu?, Lupa.cz, 21. března 2002
Masmédium je řízeno poptávkou masy. Lidé si nechodí na web pro data, chodí se „podívat na internet“. Hodnotí, jak vypadá. Počítají s tím, že jiní lidé na různých zařízeních s různými prohlížeči vidí přesně totéž, co vidí oni. Také, že stejně klikají na odkazy. Obecnost? Nezájem.
Co je cílem integrace postižených lidí do společnosti obecně? Učinit menšinu součástí masy. Nemělo by jít jen o cílené zpřístupnění vybraných úřadů. Ideálně by měl být hendikep postiženého vyrušen vždy a všude. Nevidomého by nejlépe integrovalo umělé oko, vozíčkáře vozíček schopný cesty po schodech.
Představte si ideální hlasovou čtečku. Nečte u obrázků atribut alt, čte text z obrázku, případně ho popisuje. Nezajímá ji pořadí bloků v kódu, čte od levého horního rohu. Nezajímá ji jen důležitý text, zajímá ji každý text, který by se zobrazil tučně. Nerozlišuje mezi kurzívou a citací, protože masa ten rozdíl nevidí. Obecnost? Nezájem.
Představte si ideální software pro člověka s omezenými možnostmi pohybu. Nerozlišuje atribut accesskey, ani tabindex. Ukazatel myši může reprezentovat i jiná ovládací zařízení, třeba klávesnici. Obecnost? Nezájem.
Ideální program pro barvoslepého konvertuje barvy, ideální program pro hluchého převádí mluvené slovo do písemného podoby, ideální program pro krátkozrakého vše zvětšuje. Takové stránky, které přístupnost nijak nezohledňují, tvoří úrodnou půdu pro výrobce nástrojů pro postižené. V konkurenčním boji zvítězí ten, kdo se nejvíce přiblíží ideálu. Obecnost? Trh!
Až se budete chtít někdy vzdělat v oblasti přístupnosti, nechoďte za konsorciem. Svůj zájem raději soustřeďte na cílová zařízení. Třeba vás i příjemně překvapí.
Charles Goldfarb, vynálezce (S)GML, razil myšlenku oddělení logické části od prezentační. Tim Berners-Lee, zvaný otec WWW, však neměl při ruce žádný prezentační jazyk, který by šel vhodně zkombinovat s novým HTML. Web byl ještě v plenkách, a proto jsou na internetu o této epoše vývoje jen mlhavé informace. Mlhavé, avšak zajímavé.
V jednom z prvních Timových návrhů specifikace HTML, jenž bývá někdy překřtíván na HTML 1, už jsou popsány elementy <b>, <i> a <u>. Již před tímto návrhem byly pravděpodobně implementované v tehdejších prohlížečích. Webmasteři mohli zpestřit své texty tučným písmem, kurzívou nebo podtržením.
Dotyčná specifikace také přinesla nepovinné frázové elementy <em>, <strong> a další, jejichž účelem mělo být logické zdůraznění. Tehdy se příliš neujaly, neboť webmasterům připadaly přebytečné. Oprávněně. Totožného efektu mohli dosáhnout více podporovanými elementy <i> a <b>. Pod prezentačním závojem <b> a <i> se dodnes skrývá stejný webmasterův záměr: zdůraznění. To je rovněž důvod, proč přežívají dokonce i v doporučení XHTML 1.1.
Zajímavá, leč na nějakou dobu zapomenutá, byla v roce 1998 aktivita Iana Hicksona, tehdejšího vývojáře Mozilly. Přišel s nápadem recyklace prezentačních elementů:
Věřím, že bychom měli zavrhnout elementy
<i>,<b>,<tt>,<big>a<small>a pak změnit<i>ve frázový element s významem „Příklad užití“ — aby doplnil<dfn>. Zpětně kompatibilní a strukturální zároveň.— Ian Hickson, B, U, I, TT, SMALL, BIG, mailing list www-html, 21. června 1998
Napadlo vás někdy, proč není zakázané zanořování tabulek do sebe? Podle dochovaných informací zavedly prohlížeče element <table> na přání redakcí. Tabulková data se do té doby běžně dávala do elementu <pre>. Klasického vícesloupcového rozvržení dříve nešlo na WWW dosáhnout. Nejslavnější příklad zneužívání sémantiky dneška patřil dlouhá léta mezi příklady úchvatné flexibility jazyka HTML: Jediný element (plus přidružené <tr>, <td>) a jaké měl široké možnosti využití.
Stránky formátované pomocí tabulek narážely na problémy při malé šířce okna prohlížeče. I na to vznikl lék: atribut align umožnil, aby celá tabulka byla plovoucí. Neujal se, proto zařízení s malým displejem často raději tabulky záměrně nepodporují.
Element <img> by neměl být užíván pro prezentační grafiku. Tak praví moderní webdesign. Pravý opak doporučovala nejstarší specifikace HTML. Vkládání obrázků do stránky totiž spousta prohlížečů neuměla, často ani dotyčný element neznaly. Na důležité obrázky se tenkrát mělo odkazovat, aby si je mohli stáhnout i majitelé textových prohlížečů. Element <img> byl určen výhradně pro ilustrační a zbytečnou grafiku.
V praxi nenajdete jediný případ, kdy by pečlivější dodržování sémantiky a strukturování dokumentů v HTML bylo pro cílové zařízení skutečně přínosné. Není totiž jiného soudce než návštěvníka. Masa nikdy obecné pojetí webu nepochopí, nestará se o to.
Myšlenka je to pěkná. Roztomile naivní, řekl bych. V žádném případě však nelze při jejím prosazování hovořit o návratu k původní koncepci WWW.