• TwitterRSS
  • Domů na Webylon
  • Blog
  • O tři roky později

    14. května 2012

    Jsem zpět a s hlavou plnou názorů, které potřebují na vzduch. Dnes vám nabízím čtveřici zbrusu nových článků v Kritice W3C a jeden shrnující, který právě čtete.

    Skvrny na růžové budoucnosti

    Éra slavného XHTML skončila. Naivita kdysi silných argumentů pro velkolepý přechod na XML je nyní očividná. Z úchvatné modly technické evangelizace se stala nevýznamná podkapitolka v HTML 5. Dávné přetahování o autoritu MIME typů skončilo, po application/xhtml+xml nikdo netouží a text/html je nezpochybnitelně v pravomoci HTML.

    Způsob myšlení, kdy se glorifikovalo technokraticky vyleštěné nic, ovšem přežil.

    Já bych chtěl vidět ty křiklouny, co tu píšou něco o idiotech atd., jak se budou tvářit, když komedianti z W3C se vrátí k HTML. :-D No však oni by si to zase označili jako Super-HTML. Aby to mělo revoluční nádech a přitom pod pláštěm by se skrývalo staré dobré HTML.

    — Fingon, komentář k mému článku Soumrak nad moderním X, Lupa, 31. března 2007

    V Super-HTML jsou revolučně nové sémantické elementy. Parametrům tohoto pláště se blíže věnuji v článku Císařovy nové značky [K.42].

    Mor moderních stylopisů

    Další nepěkná věc, které jsem věnoval pár dní přemýšlení, jsou prefixy u CSS vlastností a hodnot. Tento konsorciem posvěcený instrument, který se kdysi tvářil jako záruka bezpečné rozšiřitelnosti CSS, postupně přerůstá v mnohem nebezpečnější problém, než jaký měl vyřešit. Dilema „webové standardy vs. realita“ navzdory příslibům o standardizované utopii nezmizelo, akorát se změnila povaha konfliktů a rozmazala se hranice mezi standardním a proprietárním.

    Více v článku Zafixovaný prefix [K.43].

    Většinu textu jsem napsal už v lednu, ale otálel jsem s jeho vydáním, takže mi zahraniční medializace prefixového problému během února a března trochu vypustila rybník. Přesto doufám, že v mém povídání najdete alespoň trochu unikátní postřehy a myšlenky. K prefixům se nejspíš ještě vrátím, protože pitvat cokoliv, co má v názvu X, je radost.

    Nadčasové mudrování

    Mezi tvůrci stránek poslední roky postupně roste místy až fanatická averze k rozmanitosti prostředí, s jakou se musejí potýkat, vybuzená novými možnostmi nových prohlížečů a podpíraná trendy ve statistikách. Vypínání JavaScriptu, starší verze prohlížečů a zvětšování písma odsuzují k brzké záhubě, ve prospěch fascinujících pozlátek z blízké budoucnosti, po kterých ovšem málokterý uživatel prahne.

    Domnívám se, že diktovat uživateli, čím a jak si má stránku prohlížet, je principiálně špatné. V tom se s ideály W3C shodnu :-)

    Zdravím všechny, jaký máte názor na to, když Vám firma zabývající se tvorbou webu řekne, že stránky nebude optimalizovat pro IE6, protože IE6 již není akutální a používání je nelegální?

    — peta16, Optimalizace pro IE6, DJPW, 5. července 2009

    Autorům, kterým je vize okleštěné budoucnosti bližší než reálné zájmy současných uživatelů, říkám ve svém zamyšlení Otroci světlých zítřků [K.44].

    Smutného dinosaura do článkového obrázku jsem si půjčil z webu www.davidelliot.org, na kterém shodou náhod moc nepochodíte s vypnutým JavaScriptem, nebo vypnutými obrázky, nebo se starým prohlížečem (má tam virus).

    Pětková videoválka

    Z pocitu, že by rýpání do HTML 5 nebylo úplné, kdybych nešťouchnul aspoň trošku do šlamastiky okolo videokodeků elementu <video>, vyrostl článek Rozhýbané formáty [K.45].

    I v tomto případě jsem otálel s vydáním a ledy se trochu hnuly: Mozilla opatrně ustupuje ze svého idealismu. Sice jen ve své mobilní verzi, ale stejně jde o silný precedens.

    Vymetení pavučin ze starých článků

    Během tříletého spánku se mi obměnila cílová skupina. Zrodili se noví kodéři a ti staří… jednoduše umřeli (čest výjimkám). Pro případ, že by se do čtení Kritiky W3C z let 2004 až 2009 chtěl ponořit někdo, kdo ji nikdy neviděl (nebo už zapomněl), jsem staré články trochu vypucoval a učesal.

    Něco jsem sloučil, pár odstavců přeuspořádal (staré texty mi místy připomínaly špatně sestavené pucle), případně jsem doplnil dobové citace tam, kde by ostrá slova bez patřičného kontextu nyní působila přehnaně. Na pár míst jsem přidal nazelenalý komentář z budoucnosti. U většiny článků jsem jen odatoval citované pasáže a srovnal odkazy, nadávajíc při tom na neschopnost majitelů webů udržet nepoškozený otisk doby.

    Pro mě je URL něco jako posvátná kráva. Jakmile udělám stránku na nějaké adrese, snažím se, aby fungovala pokud možno navěky.

    — Yuhů, Neúcta k cizím odkazům, weblog JPW, 18. června 2011

    Škoda, že i média ryze internetová zacházejí s adresami jako s plátkem hovězího.

    Cenu za největší pohrdání cizími odkazy by si zasloužil Interval.cz, který při velkém přerodu z Málkova systému „vydáváme cenné články jen každý sudý úplněk“ do Kučerova systému „vydáváme osm zbytečných článků denně“ v podstatě veškerou hodnotnou minulost zahodil. Všechny staré diskuse jsou naházené do separátních stránek, na které staré adresy nepřesměrovávají. Krom toho jednotlivé příspěvky už ani nemají kotvu. Interval mi zajistil bezpečně nejvyšší úmrtnost odkazů. Ostudné.

    Malinko lepší práci odvedla Lupa, třebaže by bylo potěšující, kdyby i dnes fungovala adresa z předminulé verze ve tvaru www.lupa.cz/clanek.php3?show=3203.

    Některé weby (jako třeba vitdlouhy.cz) svůj starý obsah úplně zrušily, u těch nezbývá, než odkazovat na webarchiv. Jedničku s hvězdičkou si zaslouží Pixylophone, About weblog a Mraveniště — tyto weby jsou nádherně zakonzervované. Jejich autoři si mohou slavnostně nechat vytetovat na své hrby „Pochváleno Webylonem“.

    Za stabilitu bych býval pochválil i konsorcium, kdyby se loni nerozhodlo umístit na hlavní adresu původního čtrnáct let starého CSS 2.0 čerstvě dokončené CSS 2.1.

    Co bude dál?

    Dál vás nepřímo vyzvu, abyste si přidali RSS Webylonu do své čtečky, protože článků napíšu letos víc, než za posledních pět let. Některé z nich mám již těch pět let rozepsané :-)

    Můžete si o Webylonu také zaštěbetat na Twitteru (nebo na jiných sociálních výdobytcích, kterým moc neholduji), pokud jsem ve vás vyvolal rozvinuté emoce…

    Rozvinutá emoce
    Intenzivní stavy se silným zaměřením na současné události, často v souvislosti se sebezáchovným chováním „bojuj, nebo uteč“.
    Definice v návrhu EmotionML, W3C, 10. května 2012

    Kdybyste si chtěli o něčem zajímavém popovídat, najdete mě (a řadu chytrých lidí) na diskusi Jak psát web. Na soukromé zprávy použijte kontaktní formulář.