• TwitterRSS
  • Domů na Webylon
  • Blog
  • Pisálkovo trápení

    15. ledna 2007

    Dost čtenářů mi píše.

    Že prý málo píšu.

    Moje kniha

    Psal jsem knížku. Od června 2005. Původně měla být dopsaná do konce května 2006, pak do konce října 2006. Nyní je „Nekonvenční webdesign“ u ledu. Dokončení odloženo na neurčito.

    Rozpovídal jsem se o věcech, které se na „průrazný“ web nemilosrdně drtící zaryté iluze nehodí. Podíval jsem se podrobněji na historii a pak jsem chtěl tomu pestrému světu značkovacích/stylovacích jazyků dodat nějaký řád — vtisknout do čtenářovy mysli ucelený obraz toho, co je mimoděk útržkovitě roztroušeno v článcích Kritiky W3C a v mých příspěvcích na diskusi JPW.

    Takto měla po dohodě s nakladatelem vypadat „marketingově vyhovující“ anotace:

    Umíte si vytvořit vlastní webové stránky, ale chcete se dostat pod kůži standardním postupům? Přemýšleli jste někdy nad smyslem pojmů validita či sémantika? Pak neváhejte a ponořte se do knihy nekonvenčních přístupů k tvorbě webových stránek z pera ostrého odpůrce konsorcia W3C. Provede vás historií, aby se kriticky zahleděl na současnost a přehodnotil některé populární názory. Hodnotu díla navyšuje přehledný rejstřík HTML prvků a CSS vlastností, včetně unikátních informací o jejich původu a podpoře mezi prohlížeči.

    Zřejmě jsem si ukousl velké sousto.

    Většina těch známých „hodných“ pisálků, co za své hvězdné éry temnější tvář konsorcia nikdy nepoznala, postrádala jistý cit pro detail, pro důslednost při práci s informacemi. Jazykem vznešeným šířili mýty chatrné a omyly typicky začátečnické. Chybovat je lidské, ale nic se nesmí přehánět.

    Téměř vše, co na Webylonu píši, si důkladně ověřuji. Každou informaci proklepávám z různých zdrojů, hledám případné protiargumenty a širší kontext. Upečený článek nechávám pár dnů či týdnů chladnout, pak se k němu vracím, přepisuji, opravuji, odpeckovávám. Čím odvážnější tvrzení, tím delší čas mu před uveřejněním věnuji. Zjistím-li dodatečně, že jsem se v něčem seknul, chybu napravím.

    Udělám-li přehmat v knize, ten asi jen tak napravit nepůjde. Když už o něčem píšu, měl bych to mít v malíčku, ne? Obzvláště, má-li to býti uznávaný „mýtoborec“.

    Ke knihám ale nemám moc velkou důvěru, když je chyba na webu, dá se snadno opravit, je-li chyba v knize, je už obvykle pozdě cokoliv opravovat…

    — Lukáš Havrlant, u recenze nějaké knížky

    Tudíž jsem se v honbě za tuplovanou neomylností ponořil ještě hlouběji do tajů SGML/XML/CSS. Důsledek ponoru vidíte na článcích Kritiky W3C počínaje Tragikomedií o Normě [K.24]. Můj pohled na World Wide Web, konsorcium a jeho „standardy“ postupně prošel značným vývojem.

    Pro rozepsané dílo ovšem tyto myšlenkové posuny neznamenaly nic dobrého. Představte si, že napíšete čtyřicet stránek podrobného odborného textu, uběhne pět měsíců a pak na svůj text znovu kouknete. S úsměvem na tváři a prstem na klávese „Delete“ si říkáte „jé, to jsem tomu ještě tolik nerozuměl... napíšu to znovu, lépe“. Když tohle uděláte třikrát, tak se termíny plní blbě. I na Webylonu je pár starých textů, které by si zasloužily korekturu, o nich se rozpovídám jindy.

    Je lepší nedokonalá kniha nebo žádná kniha? Tuto skeptickou otázku jsem si položil mnohokrát. Pořád však doufám, že existuje i třetí možnost.

    Sháním spoluautora

    Ale nikam nepospíchám, teď bude kniha pár měsíců na nucené dovolené a já si mezitím utřídím a prověřím myšlenky. Tohle berte jen jako předčasně rozeslanou pozvánku na neznámou akci konanou v neznámý čas na neznámém místě :-)

    Momentálně mám na seznamu jiné velkolepé věci. S větší šancí na dokončení. Děkuji za přízeň.