Živá ukázka XHTML dokumentu
html, html\:html {
color: #000;
background: #FFF;
font-family: "Verdana CE",Verdana,"Arial CE","Lucida Grande CE","Helvetica CE",Arial,lucida,sans-serif;
font-size: 0.75em;
line-height: 1.6em;
}
a, html\:a {
color: #CC0000;
}
a:hover, html\:a:hover {
text-decoration: none;
}
h1, html\:h1 {
line-height: 1.2em;
margin: 18px 0pt 2px;
padding: 4px 4px 4px 0pt;
font-size: 1.6em;
color: #111111;
border-bottom: 2px solid #CC0000;
}
h2, html\:h2 {
font-weight: normal;
font-size: 1.5em;
line-height: 1.2em;
margin: 12px 0pt 6px;
}
h2 a, html\:h2 html\:a {
color: #000000;
}
p, html\:p {
margin: 6px 0pt 16px;
}
div, html\:div {
border-top: 2px solid #111111;
}
span, html\:span {
border-bottom: 1px dotted #000000;
}
hr, html\:hr {
width: 50%;
}
Toto je XHTML dokument. Funguje spolehlivě v Exploreru, Mozille a Opeře. Odkazy jsou klikatelné, obrázky běžně zobrazitelné, JavaScripty funčkní.
Když už tady jste, mohly by vás zajímat mouchy, které exploreří podpora XHTML má:
Ve všech verzích Exploreru je dokument vykreslován vždy v quirk režimu, v Mozille a Opeře vždy ve standardním. Deklarace typu dokumentu nemá vliv.
Explorerova podpora DOMu není nic moc, ale umí document.write(), což Mozilla s Operou běžně neumí.
Selektory v CSS je zapotřebí psát dvojmo, jednou jako element, podruhé jako html\:element. Explorer se řídí CSS 2, kdežto Mozilla s Operou se řídí převážně návrhem CSS 3.
Vivat analogie!
Léta minulá jasně dokazují, že webdesignéři jsou schopni
porozumět pouze takovým argumentům, které s webdesignem nijak
nesouvisí.
Proč nechodím po schodech s kabinou od výtahu
Poslední dobou je mezi naivními obyvateli našeho domu stále
modernější chodit s výtahem. Tomu, kdo se na schodišti
objeví bez kabiny na zádech, se už jen vysmějí. Není to dobře.
Tito lidé jsou zaslepeni zdvižemi stejně, jako byli před deseti
lety zaslepeni mramorovým schodištěm, po němž dodnes spokojeně
chodí.
Manželka nebo milenka, toť otázka
Za dávných časů, kdy jsem ještě býval
Jura,
jsem jako správný nespokojený manžel toužil vlastnit nejen
kdysi milovanou choť, ale také vizuálně atraktivní milenku.
Nic neobvyklého. A tak jsem si v bohem zapomenutých končinách
v podhradí blízké papírny opatřil asi metr velký pytel,
nalepil na něj vzhledný obrázek Pamely Anderson s její levou
i pravou vnadou a nasadil jej na horní polovičku mé lepší
polovičky. Výslednému stvoření jsem dal nezvyklé jméno Anděla.
Dalo se tak fungovat na věčné časy a někdy nijak, jenže osud
náhle
pohrozí svým všetečným prstíkem a dokope mě k situaci, kdy si
budu muset vybrat. S pytlem nebo bez?