Živá ukázka XHTML dokumentu html, html\:html { color: #000; background: #FFF; font-family: "Verdana CE",Verdana,"Arial CE","Lucida Grande CE","Helvetica CE",Arial,lucida,sans-serif; font-size: 0.75em; line-height: 1.6em; } a, html\:a { color: #CC0000; } a:hover, html\:a:hover { text-decoration: none; } h1, html\:h1 { line-height: 1.2em; margin: 18px 0pt 2px; padding: 4px 4px 4px 0pt; font-size: 1.6em; color: #111111; border-bottom: 2px solid #CC0000; } h2, html\:h2 { font-weight: normal; font-size: 1.5em; line-height: 1.2em; margin: 12px 0pt 6px; } h2 a, html\:h2 html\:a { color: #000000; } p, html\:p { margin: 6px 0pt 16px; } div, html\:div { border-top: 2px solid #111111; } span, html\:span { border-bottom: 1px dotted #000000; } hr, html\:hr { width: 50%; } Toto je XHTML dokument. Funguje spolehlivě v Exploreru, Mozille a Opeře. Odkazy jsou klikatelné, obrázky běžně zobrazitelné, JavaScripty funčkní. Když už tady jste, mohly by vás zajímat mouchy, které exploreří podpora XHTML má: Ve všech verzích Exploreru je dokument vykreslován vždy v quirk režimu, v Mozille a Opeře vždy ve standardním. Deklarace typu dokumentu nemá vliv. Explorerova podpora DOMu není nic moc, ale umí document.write(), což Mozilla s Operou běžně neumí. Selektory v CSS je zapotřebí psát dvojmo, jednou jako element, podruhé jako html\:element. Explorer se řídí CSS 2, kdežto Mozilla s Operou se řídí převážně návrhem CSS 3. Vivat analogie! Léta minulá jasně dokazují, že webdesignéři jsou schopni porozumět pouze takovým argumentům, které s webdesignem nijak nesouvisí. Proč nechodím po schodech s kabinou od výtahu Poslední dobou je mezi naivními obyvateli našeho domu stále modernější chodit s výtahem. Tomu, kdo se na schodišti objeví bez kabiny na zádech, se už jen vysmějí. Není to dobře. Tito lidé jsou zaslepeni zdvižemi stejně, jako byli před deseti lety zaslepeni mramorovým schodištěm, po němž dodnes spokojeně chodí. Manželka nebo milenka, toť otázka Za dávných časů, kdy jsem ještě býval Jura, jsem jako správný nespokojený manžel toužil vlastnit nejen kdysi milovanou choť, ale také vizuálně atraktivní milenku. Nic neobvyklého. A tak jsem si v bohem zapomenutých končinách v podhradí blízké papírny opatřil asi metr velký pytel, nalepil na něj vzhledný obrázek Pamely Anderson s její levou i pravou vnadou a nasadil jej na horní polovičku mé lepší polovičky. Výslednému stvoření jsem dal nezvyklé jméno Anděla. Dalo se tak fungovat na věčné časy a někdy nijak, jenže osud náhle pohrozí svým všetečným prstíkem a dokope mě k situaci, kdy si budu muset vybrat. S pytlem nebo bez?